V trávě leží uniformovaní muži a pojídají z ešusů. Většina se dívá na fotografa, kterému celá scéna připadala asi mírně komická a proto se rozhodl ji zvěčnit. Kromě ležících vojáků jsou v záběru dvě vyšší šarže a nějaký civil, jehož role není zřejmá, ale vzhledem ke svému nápadnému postavení ve středu záběru měl asi nějaký zvláštní význam. Jde možná o místního pekaře a to co drží v ruce, je patrně pecen chleba. Ukazuje na něho a mužstvo si může dát nášup. Snímek tak můžeme chápat i jako svéráznou reklamu na pekaře. Výjev z bezpečí svého domova zdálky pozoruje venkovanka.
    Výrazy nášup a ešus znějí  možná už trochu exoticky, ale pořád se používají. Slovo ešus taky v poněkud jiném významu. Železničáři slůvkem ešus  totiž označují trojdílnou hliníkovou soupravu známou jako city elefant. Slovo vzniklo zkomolením z německého Eßschale, značící jídelní misku. Kovová jídelní miska nebo souprava jídelních misek původně sloužila pro vojenské polní stravování. Trojdílná hliníková souprava složená ze dvou misek s držáky a z víčka se časem stala populární i mimo armádní kruhy. Byla lehká, nerozbitná, dobře omyvatelná. I když používání hliníkových ešusů  se zejména na dětských táborech nedoporučovalo ze zdravotních důvodů,  v časech c. k. monarchie nějakou zdravotní závadnost hliníku v kyselém prostředí nikdo neřešil. Snímek asi neměl být součástí reportáže, jak c. k. velení pečovalo o obživu vojska na manévrech, vznikl nejspíš pro osobní potěšení fotografa. Dnes by se řeklo jako ,,volná tvorba”.  Přestože negativ obsahuje v levém dolním rohu číslo, nelze přesně určit, o jaké manévry se jednalo. Fotograf Rudolf Bruner-Dvořák nebo jeho bratr býval s fotoaparátem přítomen na všech podstatných od roku 1893 do začátku Velké války. Originálem je skleněný negativ formátu 18 x 34 cm.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.