Jeden z nejúžasnějších zimních snímků Rudolfa Brunera-Dvořáka vznikl ve Svatém Mořici, jak se překládal název známého letoviska aristokracie. Snímek působí až mystickým dojmem, jakoby výjev mužů s hokejkami  na ledě obklopeném horami byl z jiného světa. Nejsou patrné žádné branky, žádné vymezení hrací plochy. Tou je celá zamrzlá vodní plocha. Dlouhé stíny od pozdně odpoledního slunce dodávají hráčům až nadpozemský ráz. Podle jakých pravidel  vlastně hrají? Výjev jistě šlo zachytit sice zajímavě, ale současně banálně: stanout s fotopřístrojem se sluncem za zády, odhadnout expoziční hodnoty  a exponovat vše tak,, ,,jak to oko vidí”. Jenže fotograf pracoval jinak: postavil se slunci vstříc, takže mu sluníčko podvečera svítilo přímo do objektivu, ale současně  tím zdůraznil dlouhé stíny hráčů a odlesk na ledové ploše. A Slunce s mraky se tak dostalo do role třetího kompozičního plánu. K času kolem 1/250 s kvůli ostrosti hráčů fotograf maximálně zaclonil, takže hory jsou tmavé, hráči tvoří siluety a slunce má dokonce rozeznatelný kotouč. Musel mít velmi kvalitní objektiv. Zcela vědomě vznikl záběr hokeje s atmosférou. Fotograf pracoval jen na základě svých zkušeností, bez náhledu na displeji, bez vyhodnocení histogramu, patrně i bez expozimetru. Dokonalé řemeslo. Kvalitní řemeslo totiž znamenalo, že fotograf díky své  zkušenosti mohl předem odhadnout, jak snímek bude vypadat. Že dopředu věděl, co chce a jak to dopadne. I když výsledek mohl vidět i po mnoha hodinách, kdy došlo k vyvolání, ustálení, vyprání a usušení  negativu a posléze ke kopírování skleněné desky na papír.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.