Velká nádraží se většinou budovala na okrajích měst,  za městskými hradbami, někde i hodně daleko od centra. Stejně tomu bylo i v Praze, kde  nádraží císaře Františka Josefa leželo dokonce mimo vlastní město, v katastru Královských Vinohrad. Trať z Čerčan do Prahy se tam cestujícím otevřela 14. prosince  1871, kdy byla po dvou letech dostavěna hlavní nádražní budova.  Před nádražím na místě zrušených hradeb vznikl  park s jezírkem, založený roku 1876. Díky invenci zahradních architektů vznikl velkorysý a zajímavě členěný prostor, jehož krásu snímek přesvědčivě dokládá. Primárním cílem fotografa bylo zachytit jezírko. Fotograf se rozhodl klasicky pro frontální záběr, v němž středová osa  procházela přesně středem stavby a vodopádem, na jehož vrcholku byl altánek. I ten je na symetrále.  Fotograf ale podvědomě cítil,  že příliš souměrnosti škodí, že naprostá harmonie je nuda, a proto postavy v popředí rozestavil tak, že svou hmotou a počtem převažují vpravo. Dle logiky kompozice jsou tak ve zlatém řezu. Kdyby byl jejich shluk na druhé straně, vlevo, kompozice by nepůsobila tak vyváženě. Vlevo tak stojí jen osamělý jedinec, který se vyčlenil z davu. Pohlíží nehnutě a jakoby zasněně na vodní hladinu, kterou pozoruje i pes, který se však na rozdíl od osamělce vrtěl, takže není zachycen úplně ostře. Část lidí pohlíží na vodu, část na fotografa. Všechno je velmi promyšlené. Fotograf neimprovizoval, věděl co chce a jak to má zachytit.  Jistěže v organizaci fotografického koncertu hrála roli i drahota fotomateriálu, ale i pojetí fotografova času. Profesionální fotograf musel sázet na jistotu, ne na náhodu, že ,,něco z toho vyjde”. I proto byl profesionál. Nemohl si dovolit cvakat. Výsledná fotografie měla svou cenu, fotomateriál měl svou vyčíslitelnou hodnotu, jméno fotografa zavazovalo. l. Ano, v těch dobách 60 let od vynálezu fotografie byla fotografa hodnotou, práce fotografa oceňovanou veličinou.

         Od roku 1901 se tu stavělo nové nádraží v délce 214 metrů, o němž Ruthova kronika královské Prahy pyšně píše: ,,..zasklená síň železné konstrukce bude se rozpínati přes osmery koleje. Po způsobu nádraží cizích ... budou budovány podzemní cesty ke kolejím zadním, aby se nemuselo přecházeti”. 

Psáno pro Reportér Magazín.

Snímek pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.