Místo působí magicky a zvláštně. I nezasvěcený bez povědomí o lokalitě a jejím významu vnímá, že bazén s originálním skokanským můstkem vznikl v bývalém lomu se zajímavým geologickým profilem. Současně vnímá působivý objekt funkcionalistického tvaru tyčící se na vrcholu skály a podle slunečníků může usoudit, že šlo o restauraci s pozouhodným výhledem. Část bazénu i na snímku je ve stínu, což naznačuje  možný problém ekonomické existence celého zařízení, i když koupání v lomech mívá svůj půvab.  Lidé v plavkách se sluní a jsou spokojení, skupinka v popředí pózuje fotografovi. Ten není znám, podle souvislostí nelze vyloučit, že šlo o předka autora stati. Fotograf si počínal dost profesionálně, přístroj umístil na stativ, vyrovnal svislice, možná kvůli prokreslení skal použil žlutý filtr, změřil světlo expozimetrem a exponoval na skleněnou desku 13 x 18 cm. 

Rekreační areál na snímku byl slavnostně otevřen 16. srpna 1930 jako plavecký stadion Českého plaveckého klubu. Jeho výstavbu inicioval  Ing. Václav Maria Havel (otec Václava Havla), pražský stavební podnikatel, který mimo jiné postavil vilovou čtvrť na Barrandově a areál  Barrandovské terasy, otevřený rok předtím. Autorem mnoha vil na Barrandově byl architekt Vladimír Grégr (vnuk politika Eduarda Grégra). Podle jeho návrhu byl na jižním konci Teras v roce 1937 postaven slavný  Trilobit bar. Autorem návrhu bazénu a funkcionalistického můstku byl Ing. Václav Kolátor.  Bazén měl rozměry  50 x 18m, na tribuny se vešlo i 3 000 osob. Ve svém nejhlubším místě měl hloubku 470 cm. Bazén dopoledne, když tam mohlo svítit  sluníčko,  sloužil jako veřejné koupaliště a odpoledne a navečer se v něm konaly různé společenské akce i plavecké závody. S restaurací nahoře byl spojen malým technickým výtahem, kterým putovaly zejména potraviny, a také schody, které se vinuly po skalách. Mizející slávu prostoru ukončil kus spadlé skály v roce 1955, nicméně se v něm neoficiálně koupalo ještě v první polovině 60. let. Kromě velkého bazénu bylo možné zajít na brouzdaliště a vyžít se na dalších přilehlých sportovních prostorách, včetně tenisových kurtů a hřišť. Otužilým předkům nevadilo, že od skal vanul chlad a vltavská voda nebyla ohřívaná, spíše mohl vadit odpolední stín. Nad monumentem někdejšího skokanského můstku v zarostlém areálu můžeme snít na téma pomíjivost a zašlá sláva polní tráva. Uvedený snímek občas putuje po tiskovinách a webech, aniž je uváděn  původní zdroj originálu.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.