Technicky téměř bezchybný a správně exponovaný snímek je i po kompoziční stránce takřka didaktickou ukázkou, jak vytvořit atraktivní upomínkový záběr. Fotografii logicky začínáme číst v její levé horní části u obličeje dámy, poté oko klouže po její líbezné postavě a po diagonále přejde na identifikaci ČS (ano, je tam vskutku háček). Mezinárodní poznávací značka je v samém středu dolní třetiny záběru.  Zadek auta, který nápadně zaplňuje druhou polovinu snímku, se nachází ve zlatém řezu, odkud zrak přeskočí směrem vzhůru přes plachtu do interiéru vozu. Najednou si uvědomíme, že vůz vlastně vyplňuje polovinu snímku, takže dáma je vlastně pendantem auta. Jakoby podvědomě autor snímku hrdě prezentoval dvě ,,své věci” - auto a dámu. Každý z prvků je v jedné polovině snímku, takže jsou navzájem v kontrastu svých ,,hmot” a v idei záběru se současně  doplňují. Je to vlastně velmi rafinovaně zkomponované!  Vše ale bylo nejspíš dílem podvědomí fotografa, ale je jasné, že kdyby chtěl fotit samotnou dámu, auto by netvořilo tak významnou část plochy záběru. A naopak, kdyby chtěl prezentovat auto, vyfotil by jej vznostněji a patrně ze předu. Takhle spojil obé a spojením chtěl patrně cosi vyjádřit, minimálně se  aspoň pochlubit. Možná zcela vědomě nechtěl zachytit číslo vozu, ale to je již spekulace, s identifikací auta by záběr totiž nebyl tak anonymní. Což vede k úvaze, že fotografoval spíše přítelkyni. Nebo úplně náhodnou ,,spolukoupající”? Co by na to řekl Hercule Poirot?
     Dílko je vytvořeno na negativ 13 x 18 cm, čili ve své době již trochu staromilského formátu. V půlce třicátých let minulého století, kdy byl snímek zřejmě pořízen, se už fotilo na svitkový film, kde kraloval s formátem 6 x 6 cm Rolleiflex, výstředníci fotili dokonce na kinofilm, kde vládla Leica.  Z toho můžeme soudit, že tvůrcem snímku byl asi někdo již postarší, sázející na staré osvědčené technické věci.  Vybavuje se rovnice: starší muž - mladá přítelkyně. Ano, Mistře?
    Při čtení fotografií může být příjemné zahrát si někdy na detektiva a zároveň si ukázat, co vše se dá z logiky kompozice a techniky záběru vyčíst. A samozřejmě je to taky zábavná hra s fantazií a s nadsázkou…

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.