Dne 22. března 1895 bratři Auguste a Louis Lumierové v Paříži poprvé předvedli svůj film dlouhý třičtvrtiny minuty a znázorňující dělníky odcházející z jejich továrny. Na akci chtěli hlavně předvést pokrok své firmy v oblasti barevné fotografie a k jejich překvapení vzbudil hlavní zájem kinematograf. Nebyli  ve své době jedinými a ani prvními prvními ,,otci” kinemagrafu, ostatně ani termín nepochází od nich, a stejně jako proslulý Edison v budoucí masové komerční využití  kinematografu moc nevěřili. Obrovské úsilí  využívali pro zdokonalení barevné fotografie, což se jim ve formě autochromu nakonec povedlo. Tento první v širší praxi využívaný systém barevné fotografie bratři patentovali v roce 1903 a do komerční výroby uvedli o čtyři roky později. V českých zemích k velkým propagátorům autochromu a barevné fotografie vůbec patřil Karel Šmirous, autor našeho snímku. Šmirous studoval barvářskou chemii, Lumiéry osobně poznal a psal si s nimi po celý jejich život.
    Náš barevný snímek vznikl v roce 1912 u příležitost VI. všesokolského sletu, vzletně označeném jako první slet Svazu slovanského sokolstva, neboť se jej účastnily všechny slovanské národy, resp. takové, kde se hovořilo slovanským jazykem.  Pod heslem Co Čech to Sokol se stala vyvrcholením sletu neděle 30. června, kdy cvičení na Letné shlédlo na 120 000 diváků. Součástí sletu bylo představení Marathón aneb Obrazy antické z roku 490 před Kristem. Vítězství, které se stále připomíná ve formě maratónského běhu, mělo v dobových souvislostech naznačit, že je-li malý národ zdatný, ubrání se i největší přesile. Významnou roli tu hrál také fakt, že proti přesile perského impéria se tehdy spojilo několik řeckých států, což nahrávalo tehdy oblíbené idei o spojení slovanských národů proti domnělé germánské rozpínavosti. Ke spojení občanských ctností s tělesnou  dokonalostí a ideálem krásy, což vše měly obrazy z antiky evokovat, napsal tehdy velký znalec řeckých dějin Emanuel Peroutka: ,,Naši Sokolové, kteří vědomě připínají se k Řekům, jsou dosud nejkrásnější realizací těch renesančních touh, které jdou světem, jsou nejúčinnějšími křísiteli antiky … Nejen, že pěstují tělo, že rozmnožují fond zdraví a síly národa a tím radost ze života, že hlásají nejúčinnější heslo: Země náleží lidem, ale tím, že připravují duchovní převrat, že se cvičí v kázni, odříkání, přemáhání sobectví, že pěstují bratrství a cítění kollektivní, v tom vidím hlavní a jediný význam Sokolství.“
     Kromě nácviků byla náročná scéna realizována pro diváky celkem třikrát (16. a 23. 6 a 1. 7. ). Není známo, při které asistoval se svým fotoaparátem Karel Šmirous, ale nejlepší podmínky měl 23. června, neboť tehdy prý bylo pěkné slunečné počasí. Autochromy, které byly velmi málo citlivé, vyžadovaly totiž poměrně dlouhé doby expozice a sluníčko by jejich délku mohlo příznivě ovlivnit.
    K úvodní  vzpomínce na počátky kinematografu ještě dodejme, že  všesokolský slet roku 1912 byl natáčen firmou Kinofa, která pak do kin uvedla téměř hodinový film.

Citace:

PEROUTKA, Emanuel. Bitva u Marathónu a sokolský Marathón r. 1912. In Marathón, obrazy antické z roku 490 před Kristem. Praha: Slavnostní výbor sletový, 1912. s. 8 – 11.

Psáno pro Reportér Magazín.

Autochrom pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.