V sobotu 21. prosince 1918 přijel vlakem do Prahy na nádraží čerstvě přejmenované  z císaře Františka Josefa na Wilsonovo první prezident Republiky československé. Podrobnou zprávu o příjezdu prezidentova vlaku přinesly nedělní Národní listy. Ke svému odjezdu z nádraží Masaryk nepoužil původně uvažovaný císařský kočár tažený bělouši, tam usedli syn Jan a dcera Olga, ale ,,nový a demokratický” prostředek - automobil. Včele průvodu jel v prvním autě starosta České obce sokolské Jindřich Vaníček spolu s pražským policejním ředitelem Richardem Bienertem, za ním dle Národních listů ,,13 jízdních střelců, za těmi šly dvě řady sokolských pořadatelů, pak sokolští trubačové” a za četami sokolské jízdy ,,následovaly oddíly československého národního vojska z francouzské fronty”, pak z ruské a italské fronty.  Další dvě auta v průvodu vezla přední představitele odbojové organizace Maffie, mj.  Přemysla Šámala, Václava Klofáče a  Josefa Scheinera a až jako čtvrtý vůz jelo auto Laurin & Klement s prezidentem. Vedle Masaryka seděl v autě předseda Národního shromáždění František Tomášek. Při odjezdech vozů dle novin kapely postupně hrály ,,Nad Tatrou se blýská,  Marseillaisu, Kde domov můj a Hej Slované”. Všechno mělo svůj promyšlený symbolický význam, řazení vozů i  hiearchie osobností při uvítacích projevech v prostorách nádraží. Zvlášť zřetelně byla vyzdvižena úloha Sokola, Maffie a legií.

       Snímek pochází z většího cyklu, což naznačuje i číslovka,,18” na negativu. Z právního hlediska byl autorem majitel firmy Rudolf Bruner-Dvořák, ale  některé z negativů a pozitivů dochovaných ve Sbírce Scheufler pravděpodobně exponoval i bratr Jaroslav. Masarykův příjezd do Prahy byl fotografován i dalšími fotografy, známé jsou zejména fotopohlednice signované Dítě. Událost se také filmovala. Někdejší momentní fotograf následníka trůnu Františka Ferdinanda d`Este vyšel z davu, postavil se s fotoaparátem do cesty vojákům a  exponoval. I když z Masaryka mnoho nevidíme, má snímek smysl právě v zachycení  atmosféry kolem.

    Počasí bylo v ten den dosti pošmourné, občas padal sníh. ,,Když president dojel na nábřeží, propuká znovu metelice”, uváděly noviny následující den. Zdá se, jako kdyby fotograf použil blesk, neboť doprovod vlevo a vpravo působí temněji a celý snímek je poměrně kontrastní. Ale přesvědčivěji působí vysvětlení, že šlo o šťastnou náhodu - na okamžik zřejmě vysvitlo slunce a ozářilo čelo automobilu. O slunci se ostatně zmiňují i Národní listy:,,Když jel podle musea, svítilo mu slunce do očí”.

   Dochované záběry nejsou nikterak oslňující, aby estetickou kvalitou vstoupili do dějin fotografického zobrazení v naší zemi. Mají však svůj význam v zachycení jedinečné události a zároveň provokují k dalším úvahám o tehdejší době, jejích osobnostech a pořádcích, nabízejí srovnávání s dneškem. V obecném povědomí je datum 21. prosince 1918 překryto jinými milníky, přitom to byl beze vší pochybnosti slavný den: první československý prezident poprvé vstoupil do své země. Že se tak stalo v den slunovratu, je patrně jen roztomilá souhra náhod.

Originální fotografie i negativ pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakákoliv manipulace snímkem, včetně stažení, je možná jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.