Snímek vztahující se k údajnému místu vojevůdcova skonu nebýt nápisu je až žalostně nezajímavý. Nudný, technicky problematický, levá část záběru je neostrá a v pravé je zase viditelná nápadná retuš.  Tabulka s nápisem ,,Místo kde Žižka skonal”  snímek ovšem povyšuje, jen ona mu dává ,,paměť”, smysl a význam. Je dokladem, že často jen spojení s textem dává fotografii místo v dějinách.
    Někdy ovšem ani nápis, ani dobová popiska k výkladu snímku nestačí. I zde se můžeme  ptát Jak, Proč  a V čí prospěch záběr vznikl? Fotograf z Jihlavy přicestoval na označené místo a bez nějaké další tvůrčí invence  v čelním pohledu  s cedulkou uprostřed ze stativu z  výše očí údajnou pamětihodnost zvěčnil. Vykopírované pozitivy lepil na karton vizitkového formátu (zde 63 x 112 mm) a chtěl prodávat. Nešlo o pamětní snímek z výletu do rodinného alba, snímek se měl prodávat. Proto byl opatřen firmou fotografa, což tehdy byla při šíření exteriérových snímků povinnost. Každý takový musel být policejně schválen. Firma je uvedena slepotiskem na rubu,  téměř neviditelně. Svou firmu, své já,  tedy fotograf nijak nezdůrazňoval.  Nevíme nic o obchodním úspěchu tohoto záběru, ale můžeme soudit, že jeho pořízení byl spíše idealistický počin přispět k šíření povědomí o Žižkově památce. Měl být určitým poselstvím, formou angažovanosti fotografa ve prospěch ,,české věci”.  Možno i zcela přízemně dodat,  že uvedením snimku na trh se jen fotograf vnořil do módní vlny zájmu o Jana Žižku, který  po  450 letech od jeho smrti pomáhal Čechům zvyšovat jejich sebevědomí. Snímek ovšem vznikl před vybudováním Žižkovy mohyly, odhalené na Žižkově poli   20. září 1874. Pozemek pro mohylu zakoupil od místního rolníka v roce 1862 politik Julius Grégr a věnoval jej čerstvě vzniklému pražskému Sokolu. Mohyla ,,největšímu válečníku českému”  měla být budována ,,z kamenů ze všech končin vlasti naší”, jak si můžeme přečíst Národních listech 6. května 1869.  Je možné, že inspirací ke snímku byly vskutku aktivity, o nichž psal  Jan Otto v Národních listech. Koncem 70. let 19. století se vojevůdci budovaly pomníky, označovala se místa spojená s jeho pobyty, rostly Žižkovy duby, Žižkovo jméno se promítalo do názvů hospod. Spekulovalo se o jeho smrti. (Bezprostřední příčinou byla zřejmě otrava krve po nežitu - karbunklu).

   Fotograf Štastný nebyl jediný, kdo poněkud pusté místo před postavením mohyly fotografoval. Ještě starší a ještě technicky problematičtější byl například záběr pražského fotografa Moritze Ludwiga Wambery.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.