Muž na snímku je nepochybně autentický domorodec, není to převlečený český Indián, který křepčil při akci Buffallo Billa při jeho pouti Moravou v roce 1906. Co ho asi přivedlo před fotoaparát? Vždyť někde domorodcům fotograf vadil, neboť získávali pocit, že jim ukradne duši, když je zobrazí. A občas takové fotografovo počínání mohlo skončit tragicky (viz osud malíře a fotografa Guido Boggianihou v roce 1901). Způsob, jak se muž upřeně dívá do objektivu, je velmi zajímavý a liší se od pohledů venkovanů někde ve fotoateliéru na starém kontinentě.  Rozhodně nejde o bojácný pohled člověka bojícího se o svou duši. Muž ovšem pohlíží velmi ostražitě, je ve střehu, ale zároveň se dívá na člověka s fotoaparátem s jistou převahou. Svou zbraň drží pevně na stehnech, ale ne v držení, jako by ji měl použít, má ji jen jako atribut síly.  Náhrdelník je atributem jeho postavení a mužnou ozdobou. Jde každopádně o reprezentativní portrét. A proč byl vytvořen? Jedná se snad o potomka  významného fidjijského náčelníka, který před tehdy nedávnou dobou využil lidí se střelnými zbraněmi ze vzdáleného  světa, aby si podrobil ostatní náčelníky a tak sjednotil souostroví pod svou vládou? Možná chtěl mladík návštěvou fotografa naznačit svou modernost a snímek chtěl využít ve zlepšení postavení v hiearchii kmene, naznačit přízeň ,,bílých”? Možná, kdo ví? Nabízí se i jiné vysvětlení, že fotograf muži zaplatil, aby mu poseděl, protože záběr chtěl dál šířit po světě jako snímek ,,divocha” z Fidji. Což bylo doprovázeno příběhem, že se na ostrovech dlouho provozoval kanibalismus a že před přijetím křesťanství bývaly vdovy rituálně usmrcovány uškrcením…
     Fotograf byl profesionál, měl natištěné vizitky se jménem a adresou ateliéru v bývalém hlavní městě souostroví. Fotoateliér asi nebyl v uzavřené prostoře, nejspíš se jednalo o jakousi předsíňku před chatrčí. V tropech ostrova  provozovat prosklený ateliér v patrovém domě, jako někde v mírném podnebním pásmu, by nebylo moc praktické. Malované pozadí na snímku však nezapře inspiraci samotným místem. Zobrazuje totiž palmu, nejspíš kokosovou. Není ale zřejmé, zda jde o neuměle vytvořené malované pozadí, nebo utkanou textilii.
    Na vizitce fascinuje nejen samotná postava muže a jeho mužné ozdoby a zbraň, ale i židle, na níž polonahý muž sedí. Neusedl na něčem adekvátním a v jeho domovině přirozeném, ale na importované židli z ohýbaného dřeva, thonetce, vyrobené asi u nás. A na židli stejného designu mohl člověk usednout v Kapském Městě, v Riu de Janeiru i třeba v Ottavě, zkrátka všude po světě.  Thonetka, nesoucí jméno podle svého tvůrce truhláře a návrháře nábytku Michaela Thoneta, který v roce 1856 založil továrnu na výrobu nábytku z ohýbaného dřeva v Koryčanech a pět let později v Bystřici pod Hostýnem, byla zhotovovaná z bukového dřeva napařováním hranolku sytou párou, aby se dala ručně ohýbat. Vyrábí se dodnes. Ilustruje příběh, v němž svět začal kráčet směrem ke globální vesnici.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.