Snímek nehody lyžaře jistě vznikl ze žertu kvůli fotografovi a jeho cílem bylo pobavit.  Nahrané pády - a nejen při lyžování - byly v počátcích fotografování sportů velice oblíbené. Pád se naaranžoval už ve 20. století, neboť lyžař  už používá dvě hůlky; tu v levé ruce má pod tělem a je z ní vidět jen talíř. Lyže jsou  nejspíš místní krkonošské výroby. Značka patrná na špičce lyží nejde úplně rozluštit, přece jen jen tehdejší fotomateriály neměly kvůli zrnu při zvětšení takovou ostrost.  Lyže se mimochodem nelepily z více částí, byl to jeden kus dřeva, nejčastěji jasanového. Ještě se ani nepoužívaly vosky, ale vázání je již novější, než bývalo na prvních lyžích. Mělo  jistě volnou patu – přece jen pro turistiku bylo třeba na lyžích „chodit“. Ale ještě to není později tak oblíbený „Kandahar“, jak podotkl při pohledu na snímek sportovní fotograf Jirka Koliš. Zajímavé je také oblečení,  klobouk jako sportovní doplněk by později neprošel a mohl by  odlétnout, když to na lyžích  frčelo… Oblečení zejména pro dámy bylo v počátcích lyžování velmi sledované, dámy lyžovaly v dlouhých šatech a použití kalhot se u nich považovalo za nemravné.
    Originální negativ snímku, bohužel dosti poškozený s částečně odchlíplou emulzí, se zachoval v podobě dvojice, tedy jako stereofotografie pro  prostorový vjem. Autora snímku, Rudolfa Brunera-Dvořáka asi zimní sporty hodně bavily. Dokonce byl zachycen jak sám plachtí na lyžích s plachtou! I když měl jistý fyzický hendikep – menší hrb. Při výletech asi používal jen stereofotoaparát , který byl vzhledem ke svému formátu 8,5 x 17 cm poměrně lehký a přitom profesionální. A nejspíš s ním fotografoval jen z ruky bez stativu. Kvalitní zpracování snímku je vidět na správném zobrazení struktury sněhové pokrývky – není to přesvětlené „bílé prostěradlo“, jak se daří zachycovat sníh mnohým nezkušeným fotografům.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.