Snímek je komponován v klasickém duchu skupinových snímků symetricky na střed, kde obvykle také bývala hlavní postava. Tu na tomto snímku neznáme jménem, tajemní jsou i všichni ostatní. Ba ani nevíme, kde společnost působila (V tomto směru uvítáme čtenářské podněty!). Cedule s názvem společnosti (a často i letopočtem) bývala tradičně umístěná uprostřed záběru a držívali ji mladší členové. Tato stolní společnost si říkala Prožranci a jejím  heslem bylo, jak si můžem přečíst: Kdo si držky nehledí, tělo za nic nestojí. Vzhledem k tomu, že na záběru chybí nějaké atributy jídla, zjevně  se propagovalo především pití piva, tekuté stravy. Tomu by nasvědčily i džbánky, které má většina zobrazených. Pánové se jistě dobře bavili, ale před objektivem fotografa všichni zvážnili.  Je zajímavé, že jsou tak vážní, když  podstatou této stolní společnosti byla jistá potrhlost. Svou roli tu zřejmě hrál akt zvěčnění, význam fotografie, která měla na věky uchovat  jejich tváře. A před tváří Věčnosti nutno být  vážný...     
    Můžeme podle své vlastní fantazie a zkušeností dál rozvíjet osudy Prožranců: časem se jistě někteří oženili, založili rodiny a společnost se rozpadla. Na zadní straně  fotografie nalézáme jméno a dokonce i adresu: je to žena, jakási:  Anna Voráčková, Žižkova 88, která si objednala reprodukci. Že by vzpomínku na manžela?

   Snímek je příkladem dokumentu zábavní stolní  společnosti, jejichž život v 19. století jen kvetl. Podobné pospolitosti byly formou odreagování od všedních věcí, vedly k sdružování a dialogu mezi lidmi společných názorů a cílů. Spojení s hostinským podnikem bývalo logické, neboť kde jinde by se větší společnost ze středních vrstev mohla scházet? Jak známo, v hospodách vznikala i většina politických stran.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.