Dáma se slavnostně oděla, neboť  šlo o slavnostní okamžik jejího zvěčnění. Z ateliérové nabídky si vybrala vhodné pozadí, které mělo dotvořit, jakým dojmem chtěla působit. Vše to bylo velmi zodpovědné! Darovanou fotografií své podoby mohla ovlivňovat mínění potenciálních nápadníků, snímek v rodinném albu měl na věčné časy připomínat, jak ona vypadala. A musela přece vypadat dobře! Také bylo důležité dobře vybrat fotografa a jeho vybavení. A fotograf se musel snažit, aby mu chodili klienti a on se vloudil do jejich přízně. Proto asi vznikl tento snímek, na jehož rubu čteme,,Usmívejte se vesele..!” Umění fotografa bylo spatřováno v tom, jak dokáže zákazníka co nejlépe ,,sejmout”. Podstatné nebylo, jak portrétovaný vypadá, ale jak chce, aby vypadal.  

  Fotograf ve svém ateliéru aranžuje, stylizuje, přetváří. Obraz zachycuje pomocí přístroje, jehož vybavením koriguje zobrazení. Významnou roli tu hraje nejen fyzikálně- chemická stránka dějů, ale zejména objektiv. S jeho ohniskem souvisí úhel záběru, odstup a stanoviště fotografa. Na tomto snímku, vzniklém zřejmě jako propagace práce fotografa,  je například tak malý odstup od modelu s ateliérovým přístrojem  zcela nepravděpodobný. Fotograf jen potřeboval pro tento typ záběru všechno stěsnat k sobě. Fotografování nezachycuje ,,pravdu”, jde jen o jeden z mnoha možných výseků reality, skutečnost fotograf vždy vybírá. Možno říci, že fotografování je hra na předstíranou.  Tak jako kuchař a číšník prostírají a aranžují své pokrmy, aby měly chuť a vůni a byly lahodné na pohled, fotograf vybírá a rozprostírá před vnímatelem nějakou realitu. Z velkého celku vybere ohniskem objektivu nějakou část a na rozdíl od malíře začínajícího z bílého nic a mající obraz v sobě, fotograf má realitu před sebou a jeho úkolem je jen vybírat výsek z již hotové skutečnosti. Což je i příklad portrétování v ateliéru, nejstarší komerční fotografické disciplíny. A svět je vícerozměrný, fotograf musí tedy vícerozměrný svět vtěsnat do dvou rozměrů fotografie, pokud tedy nepracuje s 3D.  Proto je fotografie vždy stylizace a její výmluvnost je vždy na fotografovi a jeho umu a vidění! A v současnosti i na schopnosti ovládat počítačové manipulace.  Fotografie je  samozřejmě úžasným zobrazovacím prostředkem, neumíme si bez ní život představit, ale nenahrazuje realitu a prožitek z ní. Je jedním ze zdrojů poznání a fotograf jistěže může být jedním z bojovníků světa…

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.