Psíci i se svým pánem poslouchají rozhlas... Zdá se, že pejsek vpravo  byl natolik vysíláním zaujat, že civěl s otevřenou tlamou a možná si i trochu poštěkával do rytmu... Proč asi snímek vznikl? Šlo o myšlenkově jednoduchý žertík pro zasmání, nebo se jednalo o kompozici propagující nový technický vynález? Takový obrázek si mohl umístit do výlohy obchodník s radiopřístroji a ten mohl být jeho iniciátorem a objednatelem a mohl si v něm i zahrát... . Nejspíš nešlo o dílko fotoamatéra- radioamatéra, ten by si snímek vytvořil u sebe doma a nikoli ve fotoateliéru a neměl  by k poslechu kravatu.  Že se jednalo o ateliérový snímek jasně dokládá malované pozadí s naznačenými sloupy. Nelze tak ani vyloučit, že zobrazenou osobou je sám spolumajitel fotoateliéru a snímek dokládá jeho vášeň pro nový vynález a že si prostě vytvořil žertík sám pro sebe. To je ovšem jen spekulace.  Fotografové obecně bývali technicky zdatní, tvořivost byla jejich přirozeností a mnozí patřili k průkopníkům ve využívání technických novinek, jako byl třeba telefon a telegraf.  K takovým řekněme renesačním jedincům se širokým spektrem zájmů patřil například lékař a fotoamatér Jaroslav Feyfar v Jilemnici nebo  v Prostějové  fotografický profesionál Franz Fiedler senior. 

Na první pohled ono zařízení přizpůsobené poslechu rozhlasových  vln naznačuje že jde o amatérský počin. Na dotaz v tomto směru mi odpověděl  Miloslav Turek z Archivu Českého rozhlasu, jemuž tímto děkuji: ,, Tento přijímač skutečně odpovídá druhé polovině dvacátých let, a to nejen použitými lampami, ale hlavně velikými "vzdušnými" cívkami laděných obvodů. Dřevěná skříňka s držadlem (vpravo) obsahuje žhavící akumulátor ve skleněné nádobě, ovšem anodová baterie na snímku není. Zcela teoreticky by se mohlo jednat o přijímač s triodami s tzv. prostorovou mřížkou, které anodovou baterii nepotřebovaly a stačilo jim na anodě pár voltů třeba z plochých baterií, ale to je ryzí spekulace, ničím nepodložená. Ta páčka vpravo je zřejmě mechnické ovládání vzájemné vazby cívek, v tom případě má ovšem ten sedící pán  přijímač obráceně a určitě neposlouchá.”  Technické vysvětlení povahy přístroje nejspíš zaujme jen pár odborníků, pro laika postačí, že vše na fotografii  je nahrané a že muž na snímku možná nic neslyší, že sluchátka má jen kvůli fotopřístroji. A že technickou povahu přístroje nelze jednoznačně posoudit.  Třeba někdo ze čtenářů nalezne podobné zařízení doma...

Faktem je,  že podobných obrázků z této rané doby rozhlasového vysílání je poměrně hodně. Zvířat se v propagaci nějakého výrobku nebo počínání začalo vzácně využívat již v šedesátých letech 19. století, ve větší míře počátkem 20. století a ještě častěji s rozmachem obrazových časopisů od třicátých let. Snímek je tedy dokladem z vývoje reklamní fotografie, o to zajímavější, že coby obrazové médium v něm populárně a srozumitelně propaguje jiné médium. 

A kde snímek vznikl? Někdy před devadesáti lety byl vytvořen ve Spišskej Novej Vsi, kde někdejší ateliér Gusztáva Matze vedl Karol Hegenbart. Ten je možná i tím vyobrazeným radioamatérem. 

Psáno pro Reportér Magazín. 

Snímek pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv jeho užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.