Při zběžném pohledu  vnímáme na snímku organizovaný dav, který kráčí okolo kavárny s nápisem Slavia. Nad ní ještě rozeznáváme nápis První česká všeobecná akciová společnost pro pojišťování na život. Poznáváme tedy dnešní Národní třídu, která v čase záběru se jmenovala Ferdinandova.  Nejde o nějakou protestní demonstraci,  ale o pohřební průvod. Tento fakt není ze snímku bezprostředně patrný, neboť chybí to nejpodstatnější a pro akci charakteristické: pohřební vůz a čelo smutečního průvodu. Jakoby fotograf kladl důraz jen na množství lidí, které průvod po obou stranách ulice lemovalo. Byl to projev úcty a u mnohých jistě také zvědavost. Šlo totiž o pohřební průvod Antonína Dvoráka, který zemřel ve svém pražském bytě v Žitné ulici v kruhu rodiny 1. května 1904.
    Fotograf stál se svým stativem v okně patra takzvaných Chourových domů, které stály do roku 1959  vedle Národního divadla. Místo fotograf zvolil chytře. Měl nadhled, aby zachytil celek, a blízkostí Národního divadla a  kavárny Slavie do záběru vtěsnal další symbolickou rovinu. Popis pohřebního průvodu by vydal na několik stran. Trasa průvodu vedla od kostela sv. Salvátora v areálu Klementina po tehdejším Františkově nábřeží k Národnímu divadlu, kde se průvod na chvíli zastavil a z balkónu Národního divadla zazněla v interpretaci divadelního orchestru a sboru část Dvořákova Requiem. Poté průvod pokračoval  Ferdinandkou a Jungmannovou ulicí na horní část Karlova náměstí a odtud Vyšehradskou až k samotnému Vyšehradu. Z dnešního pohledu může taková slavnost v ulicích města vyvolat notné překvapení. Velkolepost smutečních obřadů snese srovnání s nejvýznamnějšími státními pohřby. Cynik může v detailech snímku z negativu nalézat  i absurdní souvislosti (viz výřez).
    V prvních sto letech fotografie byl vztah k pohřbům i zcela obyčejných a veřejnosti neznámých lidí jiný a pohřby bývaly velikou událostí v životě měst. Antonín Dvořák byl samozřejmě natolik významnou a všeobecně známou osobností, že jisté až z dnešního pohledu bombastické rozloučení bylo na místě. Ale například i fotograf Jindřich Eckert při posledním rozloučení v únoru 1905, které rovněž sledovalo cestu celou Prahou,  měl v pohřebním průvodu i významné politické osobnosti, včetně primátora, policejního prezidenta a zástupce místodržitele. A to šlo ,,jen” o fotografa…

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.