Pohled na zahalenou sochu maršálka na tehdejším Radeckého náměstí inspiruje k myšlenkám o vztahu pomníků, převratů a fotografie. Pod sochou, zahalenou proto, aby pohled na rakouského vojevůdce neurážel kolemjdoucí, pózuje fotografovi voják v zastaralé uniformě a nedbale  si zřejmě hodlá zapalovat retko. Nachází se v symetrále  kompozice  stejně jako vrcholek sochy. Vedle vojáka postává dítko třímající tyčku s pentlemi, odhadujeme, že ve slovanských barvách. Dítko je nastupující mladý věk, voják je ten, který se vypořádal s věkem minulým, což symbolizuje zahalení sochy.  Opodál postává nezúčastněný občan, ale i ten má v klopě trikoloru. Mimo záběr je vlevo naznačen pohybově rozostřený muž, který přikrčen zřejmě fotografuje.  Na domech na pozadí vlají prapory, je krátce ,,poté”.  Rakousko-Uhersko bylo svrženo. Dospělo se k oficielnímu vyjádření nenávisti k monarchii.
    Pomníky stejně jako fotografie jsou upomínkou. Ale mnohem výraznější než fotografický obraz,  neboť ve veřejném prostoru každému na očích připomínají minulé skutky.  Mívají, stejně jako některé fotografie, také ,,výchovný” aspekt.  A protože změny režimů mívají tendenci přehodnocovat  minulost, bývá součástí procesu přehodnocování i snaha odstraňovat pomníky,  zejména takové, které upomínají na zašlou vojenskou slávu. S pomníky mistrů per, štětců a not, pokud výrazně neoslavovaly minulé vlády, obvykle nebývá problém.  Odstraňování soch z veřejného prostoru můžem současně chápat i jako jeden z projevů nejistoty s vlastní identitou a minulostí, neboť pomník je mimo jiné zhmotnělým výrazem vztahu společnosti ke své historii. Odstranění obří sochy krvavého generalissima na pražské Letné široko daleko viditelného bylo jistěže pochopitelné, u sochy Radeckého z českého rodu, domnívám se,  sporné. Nicméně socha, na rozdíl od nevinného Mariánského  sloupu na Staroměstském náměstí, nebyla zničena, jen se celkem pietně a bez podstavce přenesla do lapidária. Škoda, že na jejím místě  nevznikla navržená socha Járy Cimrmana, největšího českého velikána, byť imaginárního (právě proto největšího...). Byla by blízko Parlamentu. O některých sochách se hezky přemýšlí. Třeba o té nedávno vztyčené na Klárově, odkud to je od Radeckého kousíček.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.