Fotograf zachytil služku naslouchající za dveřmi. Že jde o služku naznačuje její oděv a především nástroj, který třímá v ruce coby atribut své profese - totiž stírací mop na prach. Ten v době vzniku snímku jasně předurčoval, jaké má zaměstnání osoba, která jej třímá v ruce. Neznámý fotograf na snímku vlastně vytvořil příběh. Najal herečku, patřičně ji stylově oblékl, do ruky dal mop a postavil ke dveřím, za nimiž se měla odehrávat scéna, která služku zaujala. O jakou scénu se jednalo je již na divákovi snímku. Hádali se manželé? Řešili finanční problémy, měli nezdárné potomky? To všechno si mohl zájemce, který si snímek koupil, podle svých zkušeností a věku dosazovat. To vše mohl ve snímku číst. Kompozice tudíž musela vypadat opravdově, být ,,jako ze života”. Pro zvýšení věrohodnosti ji fotograf nechal okolorovat. Nešlo o vyobrazení konkrétního člověka, ale o vytvoření ve své době typické scény.  Podobně se tehdy zpodobňovali různé typy povolání. Realizace dala fotografovi práci, nedělal ji pro své soukromé potěšení, snímek chtěl prodat. A to na více trzích v různých zemích. Na rubu čteme Aux écoutes, Die Lauscherin, The listener, tedy francouzsky, německy, anglicky. Česky by to bylo třeba ,,Naslouchající”. A zároveň je zdůrazněno, a to pouze německy, že jde o vyobrazení ,,Podle přírody”. Jde vlastně o variantu na v dějinách umění často malovaného ,,Čumila”, skrytého pozorovatele. Jen tady se jedná o skrytý poslech. 

Být služkou bývala někdy perná služba, záleželo velmi na tom, v které domácnosti dotyčná sloužila. Existují v tomto směru vzpomínky, například jaké to bylo sloužit u paní Anny Fingerhutové v domě U Halánků. Ty  zaznamenala Josefa Křížková, kterou posléze pojal  Vojtěch Náprstek po 15 letech známosti za manželku, ale svůj vztah před matkou musel tajit až do její smrti.

Mimochodem, česká zkratka MOP je zkratka Mezinárodní organizace práce, jejíž základy byly položeny roku 1916 na odborovém kongresu v anglickém Leedsu. MOP  formuluje mezinárodní přístupy a programy, které mají přispět ke zlepšení pracovních a životních podmínek. V roce 1969 obdržela organizace, ustavená v roce 1919, Nobelovu cenu za mír… Při pohledu na historický  snímek starý skoro 150 let můžeme tedy číst i toto poselství.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.