Hrad na  zdaleka viditelném  kopci byl založen mezi lety 1264 - 1278.  Po tragické smrti svého zakladatele  Přemysla Otakara II.  sloužil  jako vězení jeho osmiletého  syna Václava. V rozporu s původním záměrem byl královský hrad po smrti Václava II. zastaven a zpět do královského držení jej získal až Karel IV., který rád na Bezdězu pobýval. Pukrabím byl tehdy Oldřich  Tista z Libštejna, který se zasloužil o založení Velkého rybníka, dnešního Máchova jezera.
V dalších staletích měl Bezděz dramatické osudy. Posledními řádnými pány Bezdězu byli montserratsští  benediktini.  Roku 1666 přenesli na Bezděz  kopii  Madony Montserratské, která se pak stala cílem mnoha poutí.  Roku 1778 Bezděz poškodili Prusové a sedm let nato byl klášter zrušen Josefem II. Někdejší slavný hrad se rychle měnil ve zříceninu, čemuž napomáhali  lidé z okolních vesnic,  rozebírající si kámen i dřevo. Na rozpadu hradu se podíleli také  hledači klášterních pokladů. Pověst o hradních pokladech byla inspirací pro Elišku Krásnohorskou a Bedřicha Smetanu pro operu Tajemství. Kouzlo hradu mocně okouzlilo už   Karla Hynka Máchu, jehož básnický odkaz spojený s Bezdězem a jeho okolím je nesmrtelný. Také tradice poutního místa se dlouho udržovala.

Probuzený romantický zájem vyvolal aktivity v opravách hradu, který se do dnešních dnů zachoval v podstatě ve své původní podobě, jak ji vytvořila cistercko-burgundská stavební huť. Pohledy fotografů často zachytili  vedle samotného  Bezdězu  i protější  vrch zvaný Malý Bezděz, na kterém kdysi bývalo  samostatné předsunuté opevnění.  Bezděz fotografovali všichni  významnější čeští fotografové krajin  19. století i mnozí fotoamatéři.

Originály všech snímků pocházejí  ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv jejich užití včetně stažení musí mít souhlas majitele sbírky a odkaz na www.scheufler.cz.