Hrady a zámky Čech, Moravy a Slezska objektivem 19. století

Snímky hradů a zámků chápané jako zvláštní typ fotografie pamětihodností náleží v českých zemích k těm nejstarším exteriérovým motivům. Fotografy tyto architektury zaujaly ještě dříve než téma krajiny, protože zachycením konkrétní historické pozoruhodnosti byl obvykle zajištěn i odbyt snímku. Vedle vizitek, kabinet a stereofotografií, které kupovali jako upomínku milovníci romantiky a historie a první turisté, nabízeli fotografové v návaznosti na tradici grafické veduty také velké formáty jako výzdobu interiérů a dokumentaci  přestaveb pro majitele sídel. Pro ně byly také určeny mnohdy technicky velmi náročné snímky interiérů.
    Mnohé snímky jsou cenné nejen z hlediska architektonických změn, ale také kvůli zobrazení proměn krajiny, která  se jeví méně zalesněná, čistá, jakoby uklizená, bez drátů a komunikačních věží a nápadných komunikací.  
    Nejstarší fotografie hradů a zámků pořizovali  v českých zemích vesměs profesionální fotografové, kteří  pracovali technikou mokrého kolodiového procesu. Nejstarší známý záběr zámku v Čechách (konkrétně Kynžvartu) byl však ještě pořízen technikou daguerrotypie. Mokrý kolodiový proces nízkou citlivostí fotomateriálů ovlivnil vzhled snímku absencí mraků a pohybujících se objektů. Volbou místa expozice fotografové mnohdy navazovali na stanoviště  vedutistů. K prvním autorům u nás, kteří se orientovali na fotografie hradů a zámků, náležel již v 50. letech 19. století Franz Pollak.  Na něho časově navázali nejvýznamější fotografové v českých zemích epochy monarchie - Jindřich Eckert, František Fridrich, František Krátký, Hynek Fiedler a Rudolf Bruner-Dvořák, který mimořádně zaujal i snímky zámeckých interiérů. K nejvíce fotografovaným památkovým objektům náležel Karlštejn, Bezděz, Žebrák s Točníkem a Zvíkov.  Až ke konci 19.  století se ve větší míře na svých turistických putováních začali věnovat fotografiím historických pamětihodností také amatérští fotografové, jejichž tvorba měla již jiné cíle i estetické  a technické parametry než  předchozí generace. Mezi nimi v této oblasti zvlášť vynikl Eduard Petrák. Zvláštní kategorii fotoamatérů tvořili fotografující aristrokraté.