Krkonoše byly a jsou velké fotografické téma. Jejich krása přitahovala již umělce romantismu a pro fotografy byly po Praze a lázeňských městech Karlovy Vary a a Teplice tím nejstarším regionem zájmu. Do Krkonoš putovali fotografové domácí i cizí, přičemž ti domácí mluvili jak česky, tak německy.
Podle dosavadního stupně poznání pořídil nejstarší fotografický soubor Krkonoš francouzský fotograf Adolphe Braun v letech 1858 - 1862. Následoval cyklus mnoha desítek stereofotografií z let 1863 - 1866 drážďanského fotografa Hermanna Krone, vůbec nejvýznamnější osobnosti německé fotografie 19. století. Vůbec nejpilnějším fotografem v Krkonoších byl v letech 1874 - 1885 Robert Halm, fotograf v Žitavě, v Hermsdorfu a Zhořelci. V letech 1882-83 v Krkonoších hojně fotografoval Jindřich Eckert, zakladatel tradice české krajinářské fotografie. V 80. letech 19. století zde začal putovat s fotoaparátem také František Krátký a z významných portrétistů Jan Langhans z Prahy a H. C. Kosel z Vídně.
90. léta předminulého století přinesla další vzrůst zájmu o nejvyšší české hory, u nichž se začala oceňovat i jejich zimní krása. Novým momentem se stala fotografická dokumentace zimních sportů, v níž vynikl zejména Rudolf Bruner-Dvořák, průkopník fotoreportáže v českých zemích. Zimní sporty zaujaly i některé místní fotografy, z nichž nejvýznamnějším profesionálním autorem byl Hynek Bedrník, od roku 1894 majitel portrétního ateliéru v Jilemnici. Přibývalo fotografů ze Saska, Slezska i vzdáleného Berlína a také amatérů, z nichž dosáhl největší proslulosti Jaroslav Feyfar, lékař z Jilemnice.

Více informací o fotografech Krkonoš ke stažení zde.

Dobové originály snímků jsou uloženy ve Sbírce Scheufler. Jejich užití  (včetně stažení) je možné jen po souhlasu majitele a uvdení zdroje.