První velká povodeň ve věku fotografie postihla Čechy koncem března 1845. V pražské kotlině byla zatopena většina Starého Města, níže položené části Malé Strany a Smíchova, Podskalí, všechny ostrovy a téměř celý Karlín. O rok později byl pak při jarním tání silně zaplaven Liberec. Fotografické záběry z těchto povodní ani z odstraňování jejích následků nejsou známy.

   Patrně první snímky z povodní v českých zemích jsou z roku 1872, kdy František Fridrich zachytil naplavené dříví ohrožující Karlův most a Negrelliho viadukt. Neznámý autor tehdy také zachytil náměstí v Berouně, přičemž vytvořil působivou montáž. Nejznámnější z povodní postihla Čechy a Prahu počátkem září 1890. 4. září pobořila velká voda také Karlův most, z něhož se do řeky zřítila dvě sousoší. Událost se pokládala za národní tragedii. Jedinou pražskou povodní srovnatelného rozsahu ve 20. století byla velká voda v březnu 1940.

   Mnoho snímků zachytilo následky povodně z konce července 1897, kdy záplavy postihly téměř dvě třetiny území Čech, část Moravy a Slezska. 29. 7. 1897 na Nové Louce v lesích Jizerských hor byl tehdy naměřen rekord v denním úhrnu srážek - 345 litrů na metr čtvereční!

   Jarní tání a s ním související ledové kry způsobovaly problémy se vzestupem vodní hladiny na mnoha tocích. Vedle Prahy a Vltavy je zde uvedena působivá dokumentace z rozvodněné Ohře v Karlových Varech z konce 19. století a připomínky na povodně a její následky i na jiných místech Čech. Snímky povodní jsou zastoupeni  i ti nejvýznamnější fotografové v českých zemích epochy Rakousko-Uherska: František Fridrich, Jindřich Eckert, Rudolf Bruner-Dvořák, František Krátký, Carl Pietzner.

Pokud není uvedeno jinak, pocházejí snímky ze Sbírky Scheufler.  Jakékoliv jejich užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.