Dnešní Hlavní nádraží vzniklo na periferii tehdejší Prahy. Nádraží císaře Františka Josefa se cestujícím otevřelo 14. prosince  1871, kdy byla po dvou letech dostavěna jeho hlavní budova. Na nádraží kromě směru z Tábora a Benešova bylo možné od následujícího roku přestoupit na tehdy samostatné stanici v blízkosti nádraží na Turnovsko-kralupsko-pražskou dráhu. A také bylo možné už tehdy zajet vlakem na Smíchov, i když nějakou dobu pouze vlakem nákladním.
Na místě zrušených hradeb vznikl před nádražím park s jezírkem, založený roku 1876. Díky invenci zahradních architektů vznikl velkorysý a zajímavě členěný prostor, jehož podstatná část zanikla při budování nádražní haly v letech 1972 - 77. Původní budova pojatá v novorenesančním slohu podle návrhů  Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia byla nahrazena novou secesní stavbou, postavenou v letech 1901 - 09 podle návrhu Josefa Fanty. Inspirována prý byla Severním nádražím v Paříži a vedle budovy v Helsinkách se řadí mezi nejhezčí objekty svého druhu.  V letech 1919 - 40 a 1946 - 48 se nádraží jmenovalo Wilsonovo. Elektrifikace nádraží proběhla v červenci 1928.

Dobové snímky pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv jejich užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.