Obecní dům byl postaven na místě někdejšího Králova dvora z konce 14. století  na základě rozhodnutí sboru obecních starších o výstavbě „reprezentačního domu obce pražské“ pro pěstování českého kulturního a společenského života. V letech 1902—03 byl na místě budoucího staveniště zbořen areál někdejšího arcibiskupského semináře, resp. kadetní školy,  včetně kostela sv. Vojtěcha a v roce 1904 i krámky, které stály vedle Prašné brány. Stavba podle projektu Antonína Balšánka a Osvalda Polívky byla zahájena v srpnu 1905 a  trvala do podzimu 1912. I když některé části byly zprovozněny již dříve, celý objekt byl slavnostně otevřen 22. listopadu 1912.

Kromě Josefa Fiedlera průběh stavebních prací Obecního domu dokumentoval pro pražský magistrát také Jan Kříženecký, interiéry po dokončení pak Rudolf Bruner-Dvořák. Na skleněný negativ formátu 25,5 x 31 cm zachytil všechny podstatné prostory, na jejichž výzdobě se podílela řada předních umělců. Kolekce měla nejen dokumentační, ale i propagační význam, protože publikování snímků pomohlo začlenit Obecní dům do společenského a politického života Prahy. To vyvrcholilo 28. října 1918, kdy právě zde byla vyhlášena Republika československá.