Vltava jako součást námětu se objevuje s prvním cyklem snímků Prahy Andrease Grolla z roku 1856. Doprovází také rané snímky Františka Fridricha a dalších místopisných fotografů. Fridrich také zhotovil snímek položení základního kamene k mostu Františka Josefa roku 1867, zřejmě nejstarší svého druhu. Patrně nejstarším dochovaným snímkem parníku na Vltavě je záběr parolodě Praha-Prag při její první jízdě 26. 8. 1865 od Jindřicha Eckerta. Eckert zhotovil také četné záběry mostů na Vltavě, když realizoval zakázky pro mostárnu bratří Prášilů. Zvlášť působivé snímky vytvořil při stavbě mostu u Červené nad Vltavou. Mosty byly také součástí mnoha krajinářských snímků s řekou. Prodej prvního známého souboru vltavských snímků inzeroval již kolem 1875 ve svém knihkupectví na Malém náměstí v Praze Friedrich Ehrlich a to bez uvedení jejich autora.
Zvláštním tématem v zobrazení Vltavy byly povodně, z nichž první zachytil fotograf Fridrich v Praze roku 1872. Následky ničivé povodně o 18 let později zobrazila řada autorů.
Po roce 1900 vznikaly v Povltaví četné amatérské záběry, které souvisí se změněným životním stylem a zobrazují rovněž nejrůznější kratochvíle ve chvílích odpočinku a zábavy, včetně motivů z plováren, plaveb na výletních lodích a turistiky. Zvlášť atraktivním místem pro fotografování byly Svatojánské proudy, kde první snímek vznikl ovšem již roku 1865 při výletu Pražského Sokola.