Po  studiu na reálce se vyučil u bratra fotografem a po ukončení tříleté vojenské služby na jaře 1905  byl v rodinném podniku zaměstnán. Nejstarší  doklad jeho samostatné fot. práce je z 1906. Někdy oba bratři fotografovali spolu. Závěť, podle níž jediným dědicem se měl stát Jaroslav, pořídil  Rudolf Bruner-Dvořák 7. 1. 1909. Při publikování snímků Jaroslava  bylo uváděno Atelier Bruner-Dvořák (u Rudolfových také jméno). Sám fotografoval například v Sarajevu  v červnu 1914 a spolu s brarem 
říjnové a listopadové události v Praze 1918.
    Po smrti bratra se stal  dědicem jeho  díla a zavedené firmy. Pokračoval  ve fotografování architektury a interiérů, v čemž dosáhl mistrovství a technické virtuozity. V duchu firemní tradice se věnoval také fotografování událostí a to i v blízkosti prezidenta Masaryka. 1935 se rodina i s archívem negativů přestěhovala z Palackého čp. 720  do Pařížské čp. 209. Po jeho smrti firma Bruner-Dvořák zanikla.

Odkazy: viz Rudolf Bruner-Dvořák