S otcem původně kočovný fotograf na  chebsku, domažlicku a klatovsku se zařadil mezi první generaci  fotografů Šumavy.

 Nejstarší zjištěná zmínka o fotografech příjmění Kranzfelder pochází ze Sušice, kterou 1869 navštívil  na cestě z Chebu portrétní malíř z Bavorska Ludwig Kranzfelder (1803 Aschaffenburg - 10. 12. 1902 Cheb) se synem Ignazem. O dvojici  s působením v Domažlicích nalezneme první zmínku v  Poslu od Čerchova z 25. 5. 1872. Následující rok se v Domažlicích objevil již jen Kranzfelder junior. Otec Ludwig žil v té době v Chebu, kde je v matrice 4. 3. 1872 zaznamenáno úmrtí jeho choti, přičemž vdovec je uváděn jako “Portretmaler und Photograf“. Od roku 1874 byl Kranzfelderův ateliér  v Domažlicích po sezónních provozech již zařízen pro celoroční provoz.
 23.11. 1874 oznamoval v Poslu od Čerchova, že jeho „fotografický salon bude po celou zimu dle potřeby topen, protož mohu i v zimě při každémkoliv počasí fotografovati podobizny každé velikosti taktéž pohodlně jako v létě“.  22. 6. 1875 se v Domažlicích oženil s dcerou domažlického měšťana Františkou Koubovou. 19. 6. 1879 se manželům narodil syn Bedřich. Podle sčítání lidu roku 1880 zaměstnával jako pomocného fotografa Josefa Taubera, který se později osamostatnil. 15. října 1881 inzeroval  v klatovských novinách  Šumavan česky a německy otevření  „nově vystavené a vkusně zařízené fotografické dílny“ v Klatovech v hotelu U bílé růže.  Formulace „nově vystavená“ a „známým uměleckým způsobem“ naznačují, že Kranzfelderovo fotografické působení nebylo obyvatelům Klatov úplně neznámé, že Kranzfeldera znaly již dříve. O dva roky později  inzeroval  „stálé otevření  fotografického závodu“ na stejném místě. Novinkou byl důraz na „stálý fotografický závod“ a pojem „umělecká dílna“. Dochovaly se vizitky dokládající souběžní působení  v Domažlicích “na Hořejším předměstí” i  v Klatovech v hotelu U Bílé růže.
    Vedle ateliérové portrétní práce  se Kranzfelder zajímal o fotografování v exteriéru. 1875  pořídil  zcela výjimečnou dokumentaci ze stavby  tunelu pod Špičákem s pozoruhodnými snímky stavebních dělníků. Vedle velkých formátů se z této koleke zachovaly také vizitky se slepotiskovým razítkem s označením „Taus“ (Domažlice). Ze stejné doby jsou také doloženy Kranzfelderovy půvabné snímky Šumavy.  Na některých vizitkách Kranzfelder česky a německy inzeroval “Sklad nástinů veškerých krajin a krojů v pošumavsku”.
    Po působení v Domažlicích a Klatovech se nezjištěno přesně kdy Ignác Kranzfelder přestěhoval do Horšovského Týna, kde o něm psali jako o „bývalém majiteli fotografického ateliéru v Domažlicích, nyní v Horšově Týně“. Poslední  dvě desetiletí života fotografa mají mírně tajuplný přídech: 27. 7. 1912 byl totiž  Ignác Kranzfelder  z neznámého důvodu adaptován v Budapešti Maďarem Arminem Straissingerem s podmínkou nadále používat dvojité příjmení Kranzfelder-Straissinger. 11. 2. 1913 se Ignác rozvedl a vzápětí  se 10. dubna 1913 oženil s Markétou Etzlovou z Horšovského Týna, přičemž legitimoval manželčiny dvě nemanželské děti. Příslušný zápis v matrice je již uveden s rozšířeným příjměním. S tímto příjměním je rovněž uváděno jeho bydliště v Chebu, kde podle domovského listu a obecní knihy žil v letech 1913 až 1920, či podle jiného údaje do roku 1925. Do tohoto roku žila v Chebu jeho druhá žena Markéta - Margaret, která u příjmění má uvedeno  “manželka fotografa”. Také na svatbě své osvojené dcery na jaře 1919 byl uváděn jako “fotograf v Chebu”. Po (souběžném?) působení v Chebu se s manželkou trvale vrátil do Horšovského Týna, kde do svého ateliéru  uvedl jako mladého pomocníka  Františka Pavlíka. Ten jej vedl ještě na sklonku jeho života a působil v něm ještě krátce po 1945.  

Poděkování:
Za spolupráci děkuji Antonínu Kondrysovi, Zdeňku  Procházkovi,  Dr. I. Kumperové z Muzea Chodska a Z. Illkovi z Galerie 4.