Kříženecký, Jan
20. 3. 1868 Praha - 9. 2. 1921 Praha
Průkopník kinematografie v českých zemích, fotograf zaměřený na architektury Prahy.
Průkopník kinematografie v českých zemích, fotograf zaměřený na architektury Prahy.
Pocházel z rodiny c. k. poštovního kontrolora. Po maturitě na české reálce (1889) se zapsal na techniku na obor pozemní stavitelství a architektura. Studium ukončil 1896 v 5. ročníku bez dosažení akademického titulu, který mu byl c. k. výnosem přiznán až 1. 2.1918. Ještě za studií (od 1892) byl zaměstnán v kanceláři bratra Rudolfa, úspěšného stavitele a architekta. 1893 byl přijat do KFA v Praze. Stal se členem Přípravného výboru První výstavy fotografů amatérů českoslovanských, již se sám 1897 účastnil kolekcí 10 snímků architektur a 28 portrétů. Od 22. 11. 1897 pracoval jako výpomocný technik při přípravě pražské výstavy architektury a inženýrství, během níž se proslavil jako první český autor hraných filmů. Vedle tří inscenovaných „oživených fotografií“ tehdy natočil ještě minimálně 16 filmových dokumentů.
Po skončení výstavy získal stálé zaměstnání jako výpomocný technik městského stavebního úřadu. Od sporadického amatérského fotografování se začal fotografování věnovat naplno, neboť z titulu své funkce byl pověřen fotodokumentací stavebních prací města. V době asanací a mohutných stavebních proměn Prahy fotografoval také pro Komisi pro soupis stavebních uměleckých historických památek král. hl. m. Prahy, kde zasedal i jeho bratr. Vedle fotografování natočil několik filmových dokumentů (mj. IV. a V. všesokolský slet). Na Jubilejní výstavě 1908 otevřel na pražském výstavišti kinematografický podnik, který však nakonec přivodil jen finanční problémy. Poslední filmová reportáž se týkala stavby pomníku Palackého, zachycovaného rovněž fotograficky. 1. 5. 1910 se stal vrchním stavebním revidentem. Vedle zaměstnání na magistrátu měl od ledna 1912 kinematografickou licenci pro vlastní biograf Louvre (později Kino) na dnešní Národní třídě čp. 116. Jeho nejmladší Kříženeckého pocházejí z 1915. 15. 5. 1916 ohlásil uzavření svého biografu. Zemřel následkem nemoci vyplývající z dávného úrazu při fotografování.
Dokumentací zanikajících pražských architektur následoval J. Eckerta. Pracoval ovšem s pohotovější komorou na menší formát negativu (18x24 cm). Nad popisný rámec občas scénu zaranžoval, přičemž někdy projevoval zvláštní smysl pro situační komiku. Svými fotografickými principy a smyslem pro absurditu a komično poněkud předběhl soudobou českou fotografii. Podstatná část jeho negativů a některých pozitivů je uložena v Archivu města Prahy.
Odkazy:
Fot.obzor 1897, č.12, s.168; V. Vinter: K dějinám dokumentace pražských památek. Staletá Praha, Praha 1972; Z. Štábla: Český kinematograf Jana Kříženeckého. Čs. filmový ústav, Praha 1973; Jan Kříženecký - fotografie Prahy 1898 - 1915. Katalog výstavy V. Berková. MMP 1982; Praha; A. Branald: My od filmu. Mladá fronta, Praha 1988; P. Scheufler: Antique V, 1998, č. 3, s. 28-29; P. Scheufler: Galerie c. k. fotografů. Grada, Praha 2001.
Po skončení výstavy získal stálé zaměstnání jako výpomocný technik městského stavebního úřadu. Od sporadického amatérského fotografování se začal fotografování věnovat naplno, neboť z titulu své funkce byl pověřen fotodokumentací stavebních prací města. V době asanací a mohutných stavebních proměn Prahy fotografoval také pro Komisi pro soupis stavebních uměleckých historických památek král. hl. m. Prahy, kde zasedal i jeho bratr. Vedle fotografování natočil několik filmových dokumentů (mj. IV. a V. všesokolský slet). Na Jubilejní výstavě 1908 otevřel na pražském výstavišti kinematografický podnik, který však nakonec přivodil jen finanční problémy. Poslední filmová reportáž se týkala stavby pomníku Palackého, zachycovaného rovněž fotograficky. 1. 5. 1910 se stal vrchním stavebním revidentem. Vedle zaměstnání na magistrátu měl od ledna 1912 kinematografickou licenci pro vlastní biograf Louvre (později Kino) na dnešní Národní třídě čp. 116. Jeho nejmladší Kříženeckého pocházejí z 1915. 15. 5. 1916 ohlásil uzavření svého biografu. Zemřel následkem nemoci vyplývající z dávného úrazu při fotografování.
Dokumentací zanikajících pražských architektur následoval J. Eckerta. Pracoval ovšem s pohotovější komorou na menší formát negativu (18x24 cm). Nad popisný rámec občas scénu zaranžoval, přičemž někdy projevoval zvláštní smysl pro situační komiku. Svými fotografickými principy a smyslem pro absurditu a komično poněkud předběhl soudobou českou fotografii. Podstatná část jeho negativů a některých pozitivů je uložena v Archivu města Prahy.
Odkazy:
Fot.obzor 1897, č.12, s.168; V. Vinter: K dějinám dokumentace pražských památek. Staletá Praha, Praha 1972; Z. Štábla: Český kinematograf Jana Kříženeckého. Čs. filmový ústav, Praha 1973; Jan Kříženecký - fotografie Prahy 1898 - 1915. Katalog výstavy V. Berková. MMP 1982; Praha; A. Branald: My od filmu. Mladá fronta, Praha 1988; P. Scheufler: Antique V, 1998, č. 3, s. 28-29; P. Scheufler: Galerie c. k. fotografů. Grada, Praha 2001.
