Významný portrétní fotograf v Praze vizitkové éry, první fotografická firma zapsaná v obchodním protokolu.

Podle archivních záznamů byl uváděn jako „malíř a fotograf“, který si fotoateliér založil v ulici Na příkopě  roku 1859. Místo ateliéru, čp. 988/I, bylo zároveň jeho bydlištěm.  S manželkou Karolinou měl syny Johanna a Arthura, narozeného ve Vídni (1862) a dceru Marii. Zajímavý je i záznam  o dceři Marii Emě s poznámkou „nemanželská“.  M. L. Wintera jako fotografa  poprvé uváděl pražský Adresář na rok 1862, přičemž na následující rok na stejném místě byli uvedeni „bří Winterové“. Oním druhým fotografem  byl zřejmě bratr František, který se narodil roku 1822 ve Vlčnově na Moravě.  Je zajímavé, že jeho konskripční list na rozdíl od bratrů Moritze Ludwiga a Wilhelma  uváděl českou podobu jeho jména. Krátce měl na adrese ateliéru také bydliště. V roce 1867 byl v ateliéru uveden ještě třetí, nejmladší z bratrů - Wilhelm, který se brzy osamostatnil.

Závod zaměstnával řadu lidí. Například od jara 1861 byl ve firmě zaměstnán jako retušér Jaroslav Němec, syn Boženy Němcové.  Roku 1864 ateliér navštívil dopisovatel Photographische Correspondenz a uvedl jej mezi čtyřmi nejvýznamnějšími fotografy Prahy na prvním místě. Podle vzpomínky účetního firmy Paula si M. L. Winter časem pronajal v domě celé 5. poschodí a za obsazení Prahy Prusy v roce 1866 zaměstnával již šest kopistů a šest retušérů, přičemž za pruské okupace se prý „odvádělo denně až 1000 fotografií“.

Nejstarší vizitkové portéty  zaujmou svou jednoduchostí, prostým kompozičním aranžmá bez uplatňování pozadí. Důraz je kladen na model, jeho postoj, oblečení, gesta. Možná právě jednoduchost  až nenápadnost Winterových vizitek, jakési soustředění na model, způsobilo, že  se zde fotografovaly četné osobnosti, politiky počínaje a herci konče.  K popularitě ateliéru příspívaly i aranžované fotografické scény. Zdá se, že u Wintera se mnohem více než u jiných fotografů vizitkové éry kladl důraz na  momentnost, na momentální zachycení situace a výrazu. Na kabinetkách ze 70. let se postupně  objevuje poměrně honosné vybavení připomínající vídeňské ateliéry.

Asi roku 1865 zřídil Moritz Ludwig Winter  pobočku v Karlových Varech, která trvala  deset let. Podle vzpomínky Antonína Špoutila zakoupila firma roku 1871  na Světové výstavě v Paříži mimo jiné „velký zvětšovací přístroj pro sluneční světlo, do kterého se musely odrážet sluneční paprsky od zrcadla v rozměru 120 x 120 cm na velký kondensor. Zvětšování trvalo podle stálosti slunečních paprsků 1-2 hodiny.“  Winter prý začal používat suché desky (od firmy Monckhoven z Belgie) již roku 1880, mokré kolodiové desky se přestaly definitivně používat devět let poté.

Roku 1877 založil M. L. Winter pobočku ve Vídni. Vedle Helma byl  druhým pražským fotografem,  který expandoval svou filiálkou do hlavního města monarchie. Specialitou pobočky byly dle inzerce zvětšeniny v životní velikosti a na plátně, což právě umožňoval solární zvětšovací přístroj. Roku 1878 byla firma zapsána v obchodním protokolu. Pražské adresáře uvádějí jméno M. L. Winter  mezi fotografy naposledy roku 1896. Konec životní pouti všech tří bratrů není znám.
Odkazy: AMP - kmp; Photographische Correspondenz 1865, č. 2; A. Špoutil: Z pamětí našich nejstarších pracovníků ve fotografii. Foto-noviny 1939, s. 44; P. Scheufler: Moritz Ludwig Winter. Antique V, 1998, č. 10, s. 28-29; http://albertina.at