Zřejmě nejatraktivnější výstavou byla retrospektiva Martina Paara s názvem Míchaný koktejl, kde s vlídnou ironií a anglickým humorem si činí legraci zejména z konzumnosti tohoto světa. Velmi silným zážitkem byla výstava Ráj od Itala Lorenza Castoreho, těžícího z možností pohybové neostrosti a psychologie barev. Návštěvnické pozornosti se těšily bizarní snímky Patrica Fouada, dokumentující ložnice nevěstinců. Výstav ze starších dějin fotografie nebylo mnoho. Zaujaly mne historické snímky kolínského dómu, obrazová historie Photokiny a samozřejmě pak retrospektiva Eda Ruschi, průkopníka konceptuální fotografie, umělce, který významně ovlivnil umění 60. let.