Lázeňství má tradici mnohem delší než fotografování, i když k vědeckému zdůvodnění prospěšnosti lázeňských pobytů se dospívalo až ve věku fotografie. Lázeňští hosté se rekrutovali nejprve z horních společenských vrstev, které do lázní obvykle provázel četný doprovod. V českých zemích navštěvovali od konce 18. století Karlovy Vary a Teplice vznešení hosté z celé Evropy. Během několika desetiletí se stávaly známými další lázně a k těm v západních Čechách přibyl ještě dnešní Jeseník (tehdy Gräfenberg) s podivuhodnou léčbou MUDr. Priessnitze. Vznikaly i další léčebné metody a další lázeňská místa, jako  například vodoléčebné lázně Sedmihorky, oblíbené již v 60. letech 19. století.
S rozšiřováním lázeňské klientely se začaly oddělovat lázně vnímané jako "cizí německé" a jako "naše české a slovanské”. Uvědomělý Čech své doby tak dával přednost třeba Poděbradům i zmíněným Sedmihorkám i malým lázním v Bohdanči či Mšeném. Za nejvýznamnější lázně s českou klientelou se od roku 1905 začaly považovat Luhačovice.
Okolnosti vzniku souboru Rudolfa Brunera-Dvořáka z Luhačovic nejsou zřejmé, ale je možné, že jako respektovaný fotograf byl přímo osloven, aby vytvořil cyklus snímků propagujících známé české lázně a to na formát negativů 25 x 30 cm a to patrně v roce 1910. Je příznačné, že jako "momentní fotograf" se soustředil především na zobrazení lázeňského života a nikoli na samotnou architekturu, která sama o sobě je uchvacující. S tímto pohledem  souvisí i fotografování renomovaného fotografa  na Svátek Moravy 5. června  1911.
,
Dobové originály pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv jejich užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.

Za upřesnění popisů děkuji Dr. Blance Petrákové z muzea v Luhačovicích.