Jak naši předkové trávili letní čas...

Většina fotografií v 19. století se týkala portrétu a byla vytvářena v ateliéru. Snímky venku a při nějaké akci  byly až do osmdesátých let 19. století vzácné. Nízká citlivost fotomateriálů vedla fotografy k tomu, že své záběry aranžovali, včetně třeba pádu z kola. Po 50 letech technologických proměn, kdy se zejména vylepšovala citlivost a dostupnost fotomateriálů, včetně hmotnosti samotných fotopřístrojů, se stále více fotografů a stále častěji začali zajímat o dění okolo o sebe. A to už byl jen krok k tomu, aby svůj fotopřístroj začali brát sebou ven a fotografovat pro zábavu. I samo fotografování se stávalo zábavou. Nová role fotografie byla přístupnější pro svobodné myšlení amatérů, i když i někteří fotografičtí živnostníci determinovaní zakázkami pochopili, že výsostnou vlastností nového média je především ,,zastavený okamžik”. A právě zastavený čas, možnost návratu v čase, je zdrojem fascinace historickou starou fotografií. Fascinuje, i když vidíme, že fotograf svůj záběr aranžoval. Léto, nejteplejší část roku, lákalo  naše předky stejně jako nás k nejrůznějším kratochvílím a k jejich dokumentaci na památku. Lidé se rádi hráli a často sami se sebou. Vítanou památkou byly zejména hrátky u vody. Historické fotografie nás vrací do časů,  které Stefan Zweig označil za ztracený zlatý věk jistoty.

Dobové originály snímků jsou uloženy ve Sbírce Scheufler. Jejich užití (včetně stažení) je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.