Historické fotografie převážně z doby do roku 1918 z mnoha zemí a různých žánrů. Většina pochází z originálů Sbírky Scheufler, která má na 30 000 snímků a postupně se digitalizuje. Data nebo digitální tisky možno objednat e-mailem.

Snímky v elektronické podobě poskytujeme pouze firemním klientům a institucím na základě objednávky s fakturačními údaji, u větších souborů - a pokud nejde o jednorázové užití - na základě licenční smlouvy. 

Při poptávce fotografií uveďte prosím následující údaje: předpokládanou velikost snímků v tisku (buď jako formát A4, A3, atd. nebo velikost delší strany v centimetrech), rozlišení (počet obrazových bodů na palec - dpi), pro jaký účel hodláte snímek/-ky užít (kalendář, výstava, výzdoba interiéru, otištění v knize, časopise, ...), termín dodání. Urychlíte tím vyřízení vaší objednávky.

Snímky zdarma neposkytujeme ani pro tzv. nekomerční účely. Děkujeme za pochopení.

Sociální fotografie

Sociální fotografie v českých zemích do 1918

Žádný z autorů z českých zemí před rokem 1918 se, pokud je zatím známo,  programově nevěnoval sociálním otázkám chudoby, vydědění ze společnosti,   zločinnosti, nezaměstnanosti, v obdobě velikánů světové fotografie Jacoba Riise, Lewise Hine a dalších, které téma zaujalo jen částí jejich tvůrčí dráhy (např. M. P. Dmitrijev).
    Sociálně vydědění, lidé žijící na okraji společnosti, byli některými českými fotografy vnímáni jako ,,typy”.  Vzácně nalezme jejich portréty z ateliérů  již v 70. letech 19. století, od konce století se zachycovali již ve svém autentickém prostředí.  Na fotografických pohlednicích jejich podobu  šířil ve své sérii pojmenovanou  Pražské typy antikvář a fotograf Zikmund Reach. Společenství lidí, která žila jinak, než byla většina v českých zemích zvyklá, jako byli Romové, či třeba muslimové v Bosně, fotografoval častěji zejména Rudolf Bruner-Dvořák. Naopak běžný každodenní život na českém a moravském venkově zachycoval -a to zcela systematicky- František Krátký. Nebyl  kritik v tom smyslu, že by hledal specielně záběry ,,chudých a ponížených”, ale v jeho stále nedoceněném díle nalezneme syrový neidealizovaný obraz života venkova Království českého konce 19. století. Jisté sociální aspekty  nalézáme v díle Jana Kříženeckého, který ve své dokumentaci pro pražský magistrát dokumentoval i třeba Vychovatelnu v Libni, pečující o mravně narušenou mládež ve věku od 8 do 18 let. V dokumentaci interiérů továren a dílen nalezmeme i mnoho prací, které bezděčně nesou sociální aspekt.
     Poznámka: Termín sociální vychází z latinského socialis - společenský a z definice slova může vyplývat, že sociální v širším smyslu může být každá fotografie zobrazující lidské společenství. Proto také je termín užit, domnívám se ale, že v zásadě překladově nevhodně,  u výrazu ,,sociální sítě”, neboť v širším smyslu jde o sítě společenské, protože čeština většinově chápe výraz sociální  v užším smyslu ve směru ztížených životních podmínek (viz například termín sociální dávky).

Z. Reach, spáč, kolem 1910 Z. Reach, spáč, kolem 1910

Náměty abecedně