Počátky fotografování honů nalezneme v ateliérech fotografů.  Muž v loveckém odění doplněném pro názornost puškou byl u nejstarších snímků fotografován často před malovaným  pozadím přírodního motivu. Podobně se fotografovali také  myslivci a hajní, u nichž puška popřípadě pes sloužily jako jejich atributy. Umělé přírodní prostředí  někdy doplňovaly balvany a pařezy. Osobitými náměty byly snímky samotných loveckých psů a trofejí ulovených zvířat, zejména paroží a kožešiny. Do této ,,paměťové kategorie” náleží také preparovaná zvířata, která někdy doplňovala interiéry nebo se stala součástí expozic s didaktickými cíli. Příkladem může být soukromé muzeum Františka Ferdinanda d`Este ve Vídni, největší svého druhu v monarchii. 

Ke konci 19. století  ateliérových stylizací s umělým prostředím ubývalo a pozadí před lidmi v loveckém ošacení začínala být neutrální, aby se vnímatel více soustředil na samotného portrétovaného. Vzácně se v ateliérech fotografů inscenovaly také lovecké scény, u nichž nechyběla ani kouřící hlaveň naznačující výstřel. I když lovecké scény v exteriéru se vzácně u nás objevují patrně již v 60. letech 19. století, běžněji se na honech fotografovalo až v posledním desetiletí předminulého století. Průkopníkem v tomto směru a nejvýznamnějším fotografem honů epochy monarchie byl Rudof Bruner-Dvořák. Shrnutím jeho zásluh byla kniha Obrazy z honů, které vydal počátkem 20. století Pavel Körbr jako tištěné album s volnými 27 listy, na nichž bylo  na 100 fotografií.

Aranžované scény na honech, na nichž aktéři pózovali  ve strnulých postojích kvůli fotografovi, stále častěji střídaly bezprostřední momentky. Ty naznačují mimořádný smysl pro dějovou situaci a pohotovost fotografa, i když se fotografovalo na skleněný negativ formátu 18 x 24 cm, nebo stereoformát 8 x 17 cm. Vedle Brunera-Dvořáka byl dalším významným českým fotografem honů Josef Pírka, který se soustředil zejména na prostředí parforsních honů na pardubicku. Kolem přelomu století začali fotografovat své přátelé  na honech i amatérští fotografové, kteří zároveň naznačili i jisté zlidovění tohoto počínání, dříve vyhrazené zejména aristokracii. S amatérskými fotografy rostl také  počet stylizovaných žertovných scén, které bývají i zajímavým dokumentem soudobého životného stylu.