Koncem 19. století někteří fotografové upouštěli od popisných snímků a důraz kladli na vyjádření nálady záběru. Pomohly jim v tom ušlechtilé fotografické tisky, které fotografii připodobňovaly grafice, čímž zároveň naznačovaly sepětí nového média s uznávanou uměleckou tvorbu. V letech před první světovou válkou docházelo také k prvním pokusům o zachycení Pražského hradu technikou barevné fotografie-autochromem. Častějším způsobem, jak dát fotografiím barvu, bylo tehdy kolorování. Mezi projekcemi světelných obrazů, jak se kolorovaným diapozitivům říkalo, byly náměty z Pražského hradu velmi oblíbené díky jejich symbolice.
   Po vzniku samostatného státu, spojeném s přestavbou Pražského hradu na sídlo prezidenta, se proměňovala také fotografie a náladový charakter záběrů se počínal vytrácet. Nová doba přinesla rovněž úsilí o systematičtější fotografickou dokumentaci. Vznikla nejen Československá tisková kancelář, ale také takzvaný Hradní fotoarchiv a Stavební správa, zřízená roku 1919 jako pomocný úřad Kanceláře prezidenta. Význam fotografie a její rostoucí uplatnění v tisku zrcadlil vznik mnoha agentur, z nichž pro dokumentaci Hradu byla nejpodstatnější Press Photo Service. V souvislosti se symbolikou sídla hlavy státu se na Pražském hradě vedle dokumentační a zpravodajské role fotografie zvýraznila také její role vlastivědně reprezentativní. Tu zrcadlila nejen hojná produkce pohlednic, ale také snímky do obrazových publikací a časopisů, které prodělaly ohromný rozmach. Ve srovnání s 19. stoletím byly dalším novým prvkem v šíření fotografických snímků.
   Na přelomu dvacátých a třicátých let byl přelom v názorech na fotografii již zcela zřetelný. Nová generace fotografů, která přišla s programem ostrosti, věcnosti, zájmu o detail a o nové pohledy z neobvyklých úhlů a stanovišť, byla doplněna fotografy hledajícími sociální témata. Nadhledy a podhledy nebo zdůraznění diagonály ovlivnily i běžné fotografy při reportážích. Symbolickým završením stoletého vývoje fotografie byla výstava Sto let české fotografie v roce 1939, která byla snad největší výstavou toho druhu na světě a která představila fotografii ze všech možných úhlů pohledu, práce současné i historické. Byla symbolickou tečkou za stoletou epochou největších proměn fotografie.