Od přelomu 19. a 20. století  se fotografování stávalo  běžnou aktivitou a vzrůstal počet  fotoamatérů, kteří  se věnovali především dokumentaci svého života. Fotoaparát se v jejich rukou stával významným glosátorem soudobého životního stylu a proměn doby.
V albech fotoamatérů měla významné místo oslava Vánoc, zatímco rodinné snímky zachycující skupinku s Mikulášem, andělem a čertem jsou vzácné. Nepochybně i proto, že tento zvyk nebyl zas tak rozšířen. Na snímcích z vánočních dnů nacházíme jak obrazy plné pokory, tak záběry stavící na odiv  nějaký dárek.  Až magicky působí na snímku neznámého autora gramofon, který je vedle stromečku ve středu dění, obklopen celou rodinou. Působí jako novodobý totem, který v kompozici zcela zastínil vánoční stromeček. Již fotografie z počátku 20. století dokládá,  jak duchovní rozměr svátků byl v některých rodinách nahrazován  materialistickými náhražkami. Z ještě starší doby také pocházejí snahy dát dárek prostřednictvím fotografie své osoby; už z roku 1861 známe z Plzně inzerát, v němž tamní fotograf  Otto Bielfeldt hlásí  již v listopadu, že je natolik zahlcen zakázkami, že další již nemůže přijmout...    
Do předvánočního času náleží také tvorba novoročních přání, k nimž se již v 60. letech 19. století využívalo u pražského fotografa Františka Fridricha techniky fotomontáže. Pohlednice  od přelomu století pak tato přání rozvinula v mocné komerční téma.
Čas adventu a Vánoc se svou všem srozumitelnu symbolikou přitahoval některé dokumentaristicky orientované fotografy k zachycení  předvánočního ruchu. Můžeme sem zařadit i  snímky z výlovu rybníků, ale především jde o záběry z předvánočních trhů.  V Praze proslul svou dokumentaristickou a po roce 1918 i vydavatelskou aktivitou Zikmund Reach, který s obdivuhodnou  pohotovostí zachytil například detaily z mikulášského trhu i prodej vánočních stromků.  

Dobové snímky pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímků včetně stažení je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.