Celý život prožil v malém domku čp. 70 v Srbské Kamenici. Vydělával si jako cestář. 1870-1871 se naučil fotografovat. Po několika letech ale experimentování zanechal, protože technika mokrého kolodivého procesu nebyla příliš vhodná pro krajinářskou fotografii, které se chtěl věnovat. 1881 mu dokonce shořelo fotografické vybavení, zachránil jen některé snímky.
K fotografii se znovu vrátil až koncem 19. století, ale již ne jako ke koníčku, nýbrž jako k vedlejšímu zaměstnání. O koncesi zažádal až poté, co byl v říjnu 1897 obviněn z podnikání na černo. 21. 11. 1897 získal od okresního hejtmanství v Děčíně povolení přivydělávat si ke svému cestářskému řemeslu o nedělích a svátcích fotografováním krajiny pro komerční účely. Vytvořil stovky kvalitních a často jedinečných fotografií Českého Švýcarska, Českokamenicka a Děčínska, opatřených vždy popiskou či vyraženým jménem. Své snímky většinou prodával jako fotografické pohlednice prostřednictvím hostinských, knihkupců nebo profesionálních průvodců turistů. Některé jeho negativy kupovali místní i zahraniční vydavatelé jako předlohy pro světlotiskové pohlednice. Díky dobré znalosti svého prostředí nacházel nové motivy.
Počátkem 1904 se nechal zaměstnat jako pomocník v atelieru fotografa a malíře Hermanna Liebsche v Huníkově u České Kamenic, kde pracoval patrně až do své smrti. Jeho bohatá fotografická pozůstalost zůstala v majetku rodiny a po jejím vyhnání z rodného domu v Srbské Kamenici roku 1945 byla pravděpodobně zničena. Jeho dílo dnes poznáváme pouze prostřednictvím pohlednic.
Odkaz: P. Scheufler-P.J oza: České Švýcarsko na nejstarších fotografiích. Baset, Praha 2006 (v tisku)
Autor medailonku: Petr Joza