Co vlastně chtěl neznámý fotograf zachytit, proč vlastně snímek vznikl? Nepatří do kategorie záběrů, které přesvědčivě zachycovaly podstatu situace, podstatu, která později byla spojována s formulací ,,fotografie rozhodujícího okamžiku”. Ve smyslu, že každý děj má rozhodující okamžik a úkolem fotografa je  ten vystihující okamžik zachytit. Jenže život lidí vesměs skládají střípky každodenní rutiny, všední a často nudné a fádní. Snímek pocházející z poslední čtvrtiny  19. století nezachycuje žádný přelomový okamžik, spíše to, co se jedincl se šlemi občas stávalo a stává. Můžeme jej interpretovat ze dvou zcela odlišných pohledů. Ten první má zachytit starostlivého muže a jeho zápas se šlemi, když odchází od své milované ženušky a jeho zkroucené a prací sedřené ruce nejsou rychle schopny konce šlí zachytit, aby je připnul. Ženuška mu říká: ,,Nenadávej, drahý!” A za chvíli možná vyskočila a šle mu sama připla. Ale to už škodolibý fotograf nezachytil, spíše chtěl ukázat humornou stránku věci. A trapnost muže. Jde o dvojici snímků - stereofotografii a onu větu u druhého snímku vskutku najdeme. Kdyby to byl komiks, byla by věta přímo v obláčku u ženiných úst.

         Druhou -a pravděpodobnější - možností výkladu je obdobný  zápas se šlemi, ale muž odchází od milenky, která z jeho počínání má neskrývanou legraci. Ona je svěží, krásná, spokojená a usměvavá, muž nemožný. Je to variace na tisíckrát popisované a fotografované téma  Žena vítězná! A zároveň je tam možná i didakticko-varovno-ironický  prstík v onom smyslu: Znemožníš se, máš zůstat doma u své choti a dítek. Manželka by ti se zapnutím pomohla a nedělala by si z tebe legraci, protože by jí to povinná vážnost před hlavou rodiny nedovolila. Milenka si legraci z muže přece dělat může. Nejspíš nejde o scénu z nevěstince, tam by interiér asi vypadal jinak a úsměv dívky při této situaci by nebyl tak  pravděpodobný. Nebo ano?

         A jak fotograf scénu zachytil?  Nejde o reálný život, žádnou momentku z reálného života, ale o aražovaný snímek, který se jen tváří jako dokument. Fotograf najal herce, pronajal si příslušný pokojík, nebo postel s herci umístil  ve studiu.  Ale každopádně jde o hru fotografa a herců, nejde o ,,pravý život”. 

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.