František Krátký svůj snímek nazval ,,Rychlík u Adamova”. Zdání rychlosti dodávají hned dvě  lokomotivy, táhnoucí oněch pět -již na tehdejší poměry stařičkých -vagónků. Vlak fotografovi nepózuje, jak se tehdy občas dělávalo, ale skutečně jede. První lokomotiva, která byla fotografovi nejblíže,  je evidentně pohybově rozostřená. Rychlost soupravy ovšem nebyla nijak omračující, v  případě těchto lokomotiv maximálně 40 km za hodinu.Naprosto ostré jsou však dvě postavy, jejichž záda jsou obtěžkána  dřívím. Možná jde o matku a dceru, které se vypravily pro dřevo, aby bylo čím doma topit.  Opodál fotografovi pózují dva kluci zvědavci, z nichž jeden apartně stojí na jedné noze a druhý leží pohodlně v trávě. Pokud by to byli sourozenci dívky, snímek by zobrazil i dnes tak oblíbené genderové téma.

  Jak asi obrázek vznikl? Fotograf potkal ženy s klestím, uvědomil si, že pro něho mohou vytvořit zajímavé popředí snímku, jehož ústředním motivem je železniční trať s vlakem. Bez postav v popředí by byla fotografie fádní a nezajímavá a obdobně nezajímavé by byly samotné postavy bez vlaku. Jedno doplňuje druhé, jde o dobré využití principu kontrastu: parní vlak jako symbol síly a rychlosti nového věku a v popředí před ním ženy nesoucí na zádech klestí k topení. Jenže vlak nejezdil každou půlhodinu, vše se muselo nějak promyslet, i když souhru náhod také nelze vyloučit.  Možná fotograf ženám něco zaplatil, aby s ním  počkali na vlak. Možná… Snímek , který působí v podstatě velmi bezprostředně, byl zřejmě výsledkem domluvy, jejímž cílem byla ,,momentka”.  Fotograf samozřejmě nesměl učinit technickou chybu, vše muselo doslova klapnout, jinak veškeré snažení by bylo marné. Vlak nečekal… 

  Odborník na historii železniční dopravy Ing. Zdeněk Bauer doplnil, že patrně nejde o rychlík, jak tvrdil v popisce fotograf. A také přesněji určil obě vlakové lokomotivy, z nichž ta první, přípřežní, je ,,engerthka“, nazývaná tak podle jejich konstruktéra Wilhelma Engertha. Podle jejich trojmístných čísel, zčásti patrných po zvětšení originálního negativu, konstatoval, že snímek musel vzniknout před rokem 1897. To se shoduje i s faktem, že číslo tohoto negativu uvádí Krátký ve své nabídce, vydané roku 1891. Lokomotivy této řady vyráběla vídeňskátovárna StEG, neboli Rakouské společnosti státní dráhy, v letech 1866 - 1873. (StEG byla soukromá železniční společnost, která vlastnila a provozovala železniční tratě v obou částech Rakousko- Uherska). Ing Bauer doplnil ještě toto:  ,,Lokomotiva vlaková StEG řada IVs, uspořádání C (pozdější 32 kkStB a 311.1 ČSD), lokomotiva přípřežní řada IVe, B3t, kkStB ř. 14, vyřazeny do konce 1. světové války (většina už v roce 1911), dvě zbylé vyřadily ČSD hned poté bez přečíslování.”

Psáno pro Reportér Magazín.

Originání snímek se nachází ve Sbírce Scheufler a jeho užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.